Střevní mikrobiota je v dnešní době předmětem aktivního výzkumu. Student 2. ročníku oboru Nutriční terapie Tomáš Andrýs připravil velmi zajímavý článek o tom, že k rozvoji obezity může přispět nevhodné složení bakterií v tlustém střevě

Různou mírou obezity neboli zmnožením tukové tkáně trpí v České republice více než 40 % populace. I přes tento alarmující počet, a s tím spojené komplikace, bohužel prevalence obezity neustále rok od roku stoupá. Přitom obezita není jen „kosmetickou záležitostí“, ale jedná se především o významný rizikový faktor podílející se na vzniku mnoha závažných onemocnění (kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky a mnoha dalších, včetně onkologických, vlivem rozvoje inzulinové resistence, dyslipidémie a mnoha dalších, z počátku skrytých stavů).

Statistická ročenka České republiky 2020

Jak zjistíme obezitu?

Většinou ji zjistíme již od pohledu, ale v naší poradně postupujeme systematicky, a proto uvedu několik metod, které používáme pro hodnocení obsahu a rozložení tukové tkáně u dospělých:

  • bioimpedanční analýza na přístroji inBody, který detailně a přesně uvede složení jednotlivých částí lidského těla. U mužů definujeme obezitu od 25 % tukové hmoty, u žen od 30 %. Ženy mají přirozeně vyšší množství tuku z hormonálních důvodů.
  • výpočet indexu tělesné hmotnosti (BMI), který se získá vydělením hmotnosti osoby druhou mocninou její výšky. Za nadváhu je považována hodnota BMI ve výši 25,0–29,9 kg/m2, jako obezita je označována hodnota BMI 30,0 kg/m2 a vyšší. (Není vhodné stanovovat index BMI u silových sportovců s velkým množstvím svalové hmoty z důvodu falešně vysoké hodnoty).
  • měření tloušťky kožních řas tzv. kaliperem (celkové množství tuku je úměrné tuku podkožnímu), a proto nejčastěji měříme vertikální řasu nad tricepsem a šikmou supskapulární řasu pod dolním úhlem lopatky.
  • Protože rozlišujeme typy obezity podle místa, kde se tuk přednostně ukládá (genoidní – ženský, typ hrušky a androidní – mužský, typ jablka) provádíme další antropometrické měření, které dobře koreluje s množstvím metabolicky aktivní viscerální tukové tkáně, která hraje zásadní roli v rozvoji chronických onemocnění.  Z tohoto důvodu měříme obvod pasu, případně obvod pasu a kyčlí. Obvod pasu provádíme v nejužším místě nad hřebenem kosti kyčelní na konci normálního výdechu. Normální hodnoty pro muže < 94 cm a ženy < 80 cm.

Primární a sekundární obezita

Rozlišujeme sekundární obezitu, která bývá součástí jiných onemocnění. Z celkového počtu se ale jedná jen maximálně o 5 % všech případů obezity a většinou se týká vrozených syndromů, například Prader-Willy s poruchou funkce hypotalamu (s poruchou centra hladu a centra sytosti), nebo se můžeme setkat se získanou poruchou endokrinních funkcí (Cushingův syndrom s nadprodukcí glukokortikoidů) a mnoha dalších. (Pokud se ale setkáváme s pacienty se sníženou funkcí štítné žlázy – hypothyreózou, tak jejich váhový přírůstek je spíše způsoben zadržováním tekutin vlivem kompenzačních mechanismů ledvin.) [1]

Primární obezita tedy zahrnuje přibližně 95 % všech případů, a není spojena s následkem jiného onemocnění. Jedná se tedy o nejrozšířenější civilizační onemocnění pandemického rázu.

Vzniká následkem zvýšeného příjmu energie vlivem nadměrného přísunu živin, a zároveň nižšího energetického výdeje, díky nižší fyzické aktivitě.

Obézní lidé tedy mají vyšší bazální metabolismus (hodnota, která udává množství energie potřebné pro udržení vitálních funkcí člověka). O tom Vás můžeme přesvědčit v naší poradně vybavené kalorimetrem.

Obezita a vliv jednotlivých faktorů

Zajímavý je nejen vztah genetické výbavy (dítě obézních rodičů bude pravděpodobně také obézní),[2] ale i životního stylu (stravy, pohybu, stresu) a hormonů (adipocyty – buňky tukové tkáně, tvoří největší endokrinní orgán produkující velké množství hormonů – například hormon leptin, který je dlouhodobým regulátorem příjmu a bilance energie. Obézní jsou rezistentní vůči účinkům leptinu).[3]

V poslední době se ale objevují nové informace poukazující na souvislost mezi střevním mikrobiomem (společenství komenzálních, symbiotických a patogenních mikroorganismů), infekcemi (GALT – Gut Associated Lymfatic Tissue = lymfatická tkáň přidružená ke střevnímu mikrobiomu) a obezitou. Větší část experimentálních studií byla prováděna na tzv. bezmikrobních myších (tj. myších, které přišly na svět v laboratorních a přísně sterilních podmínkách císařským řezem, kompletně zbavené mikroorganismů), kdy byl jejich zažívací trakt uměle kolonizován bakteriemi obézních myší, což následně také vedlo k jejich nárustu hmotnosti a tukové hmoty.[4] Některé bakteriální kmeny mají významně vyšší schopnosti využívat energii z potravy.

Mohli bychom poznamenat, že mezi člověkem a myší je přece rozdíl (některé rody, jako Ruminococcus spp., Prevotella spp. nebo Faecalibacterium spp. jsou primárně zastoupeny u člověka, a u myší nalézáme více zástupců rodu Turicibacter spp., Alistipes spp. nebo Lactobacillus spp.), ale metagenom (jádrové složení mikrobiomu mapující celkový metabolický potenciál) je u člověka a myší podobné. [5]

Za standardních okolností je náš mikrobiom stabilní po dosažení druhého až třetího roku života, a jeho základ je nám předán při průchodu porodními cestami. Pokud dáváme přednost klasické „západní“ stravě s množstvím tuků, sacharidů a bílkovin, převažuje u nás kmen Firmicutes (v anglické literatuře nazývaný fat loving, milovník tuků). Zatímco u stravy s větším podílem rostlinných potravin, které jsou zdrojem vlákniny, se bude dařit bakteriím Prevotella rodu Bacteriodetes. Ukázková práce srovnávající děti z Burkiny Faso a z Florencie nám přinesla zajímavé informace.[6] Zatímco se jídelníček dětí v Africe skládal z čiroku, prosa, fazolí, různých kaší z obilovin a místní zeleniny, případně občas z porcí kuřecího masa, tak italské děti, podle vzoru svých rodičů, přijímaly převážně těstoviny, pizzu, maso a sýry. Výsledkem je odlišné složení mikrobiomu a jejich produktů. Africké děti samozřejmě měly převahu bakterií Prevotella spp., ale zároveň dvacetkrát méně patogenních Klebsiella spp., čtyřikrát méně Shigella spp. a pětkrát méně Salmonella spp. Zároveň jejich mikrobiom byl schopen vyrobit téměř třikrát více mastných kyselin s krátkými řetězci (SCFA – které jsou nezbytné pro integritu a správnou funkci nejen střevní sliznice).

Závěr

Existuje obousměrné spojení mezi enterickou (střevní) nervovou soustavou a centrální nervovou soustavou (mozkem) pomocí nervus vagus (bloudivého nervu). Bakterie produkují tzv. neurotransmittery (serotonin – hormon štěstí, kyselinu gama-amino máselnou a další), které ovlivňují emocionální chování jednotlivce.[10] Pokud si tedy zajistíme druhovou pestrost bakterií v našem střevním ekosystému pestrostí našeho jídelníčku, jsme na nejlepší cestě ke spokojenému životu.


[1] LAURBERG, Peter, Nils KNUDSEN, Stig ANDERSEN, Allan CARLÉ, Inge Bülow PEDERSEN a Jesper KARMISHOLT. Thyroid Function and Obesity. European Thyroid Journal [online]. 2012, 1(3), 159-167 [cit. 2021-02-21]. ISSN 2235-0802. Dostupné z: doi:10.1159/000342994

[2] WHITAKER, Katriina L, Martin J JARVIS, Rebecca J BEEKEN, David BONIFACE a Jane WARDLE. Comparing maternal and paternal intergenerational transmission of obesity risk in a large population-based sample. The American Journal of Clinical Nutrition [online]. 2010, 91(6), 1560-1567 [cit. 2021-02-21]. ISSN 0002-9165. Dostupné z: doi:10.3945/ajcn.2009.28838

[3] SMITKA, Kvido a Dana MAREŠOVÁ. Adipose Tissue as an Endocrine Organ: An Update on Pro-inflammatory and Anti-inflammatory Microenvironment. Prague Medical Report [online]. 2015, 116(2), 87-111 [cit. 2021-02-21]. ISSN 1214-6994. Dostupné z: doi:10.14712/23362936.2015.49

[4] WOLF, Kyle J. a Robin G. LORENZ. Gut Microbiota and Obesity. Current Obesity Reports [online]. 2012, 1(1), 1-8 [cit. 2021-02-21]. ISSN 2162-4968. Dostupné z: doi:10.1007/s13679-011-0001-8

[5] Comparison of the gut microbiome gene catalogs of human, mouse, and… | Download Scientific Diagram. ResearchGate | Find and share research [online]. Copyright © 2008 [cit. 21.02.2021]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/figure/Comparison-of-the-gut-microbiome-gene-catalogs-of-human-mouse-and-rat-a-Venn-diagram_fig5_325099073

[6] DE FILIPPO, C., D. CAVALIERI, M. DI PAOLA, et al. Impact of diet in shaping gut microbiota revealed by a comparative study in children from Europe and rural Africa. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2010, 107(33), 14691-14696 [cit. 2021-02-21]. ISSN 0027-8424. Dostupné z: doi:10.1073/pnas.1005963107

[7] STOJANOV, Spase, Aleš BERLEC a Borut ŠTRUKELJ. The Influence of Probiotics on the Firmicutes/Bacteroidetes Ratio in the Treatment of Obesity and Inflammatory Bowel disease. Microorganisms [online]. 2020, 8(11) [cit. 2021-02-21]. ISSN 2076-2607. Dostupné z: doi:10.3390/microorganisms8111715

[8] COX, Laura M. a Martin J. BLASER. Pathways in Microbe-Induced Obesity. Cell Metabolism [online]. 2013, 17(6), 883-894 [cit. 2021-02-21]. ISSN 15504131. Dostupné z: doi:10.1016/j.cmet.2013.05.004

[9] TSENG, Ching-Hung a Chun-Ying WU. The gut microbiome in obesity. Journal of the Formosan Medical Association [online]. 2019, 118, S3-S9 [cit. 2021-02-21]. ISSN 09296646. Dostupné z: doi:10.1016/j.jfma.2018.07.009

[10] O’MAHONY, S.M., G. CLARKE, Y.E. BORRE, T.G. DINAN a J.F. CRYAN. Serotonin, tryptophan metabolism and the brain-gut-microbiome axis. Behavioural Brain Research [online]. 2015, 277, 32-48 [cit. 2021-02-21]. ISSN 01664328. Dostupné z: doi:10.1016/j.bbr.2014.07.027

HONZÁK, Radkin. Ať žijou mikrouti. Praha: Zeď, [2018]. ISBN 978-80-907309-2-2.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

You may use these <abbr title="HyperText Markup Language">html</abbr> tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>